Tomáš Vojkůvka měl tu čest být na zahájení nového ročníku Příběhů bezpráví

Jak již možná víte, v loňském školním roce se náš čtyřčlenný tým ve složení Tomáš Vojkůvka, Šimon Slíva, Katka Dobřanská a Karolína Blachová zúčastnil celorepublikového projektu s názvem „Příběhy bezpráví – Z místa, kde žijeme“.
V tomto projektu jsme nakonec zvítězili.

Uplynulo pár měsíců a já jsem na začátku října obdržel od organizace Člověk v tísni pozvání na slavnostní zahájení Příběhů bezpráví 2014. Tuto poctu jsem samozřejmě nemohl odmítnout. A tak jsem se tedy ve čtvrtek 31. října tohoto roku vydal směr hlavní město. Součástí mého programu byla také vernisáž fotografií s názvem „Z místa, kde žijeme“. Na fotografiích bylo celkem pět pamětníků a pět zástupců týmů. Náš tým se bohužel focení nezúčastnil. Vernisáž proběhla za účasti kamer České televize. Pak nastala půl sedmá hodina večerní a slavnostní zahájení Příběhů bezpráví, které se konalo v pražském kině Lucerna, mohlo začít.

V první části večera proběhlo předání cen Příběhů bezpráví třem pamětníkům. Letos bylo oceňování věnováno památce Ivana Martina Jirouse zvaného Magora. Prvnímu pamětníkovi panu Josefu Čechovi pamětní plaketu předal pan Karel Schwarzenberg. Druhý pamětník pan Karel Metyš převzal cenu z rukou dcery mluvčí Charty 77 a moderátorky ČT paní Ester Janečkové. A poslední pamětník, opět muž, pan Zdeněk Kovařík obdržel plaketu od psycholožky Dany Němcové. Poté následovalo hudební vystoupení Jakuba X. Bura v doprovodu dívek ze souboru Ty-Já-Tr.

Pak následovala moje chvilka slávy. Vystoupil jsem na podium a popsal průběh projektu Z místa, kde žijeme. Úkol jsem podle reakcí hostů v sále úspěšně splnil. Na konci večera proběhla premiéra loutkového dokumentárního filmu s názvem „Normalizační loutka“ z dílny studia Buchty a loutky. Podle místní tradice se film musel pokřtít. A jak jinak než buchtami! Všichni v sále obdrželi papírový pytlík s tvarohovou českou buchtou. Každý si buchtou pomyslně “ťuknul“ se sousedem a film mohl začít. Film vypráví o neustálém rozhodování hlavního hrdiny za dob normalizace.

Po skončení snímku, který všechny diváky nadchnul, následoval raut a poté afterparty v mramorovém sále Lucerny. Pro mě osobně to byl zážitek na celý život a také motivace do dalšího roku. Na závěr znovu děkuji panu učiteli Martinu Němcovi za jeho práci a motivaci pro nás do tohoto projektu.

Tomáš Vojkůvka (bývalý žák IX. B třídy)