Připomněli jsme si výročí Komenského a 17. listopadu

V rámci distanční výuky dějepisu jsme si se všemi žáky naší školy od 6. do 9. ročníku připomněli ve formě projektového vyučování 350 let od smrti českého velikána Jana Amose Komenského a také výročí státního svátku 17. listopadu 1939 a 1989. 

Žáci pracovali na dvou úkolech. V prvním úkolu si měli vybrat jeden z Komenského citátů a pokusit se ho vyložit vlastními myšlenkami a názory. Žáci se přesvědčili, jak jsou Komenského myšlenky stále aktuální i v dnešní době. Ve druhém úkolu se měli zamyslet nad heslem „svoboda není samozřejmost“ a přirovnat ho nejen k výročí 17. listopadu, ale k dalším historickým událostem, aby si uvědomili, jaké mají štěstí, že žijí v demokratickém zřízení.

Děkujeme všem žákům, kteří nad projektem strávili svůj studijní čas. Vybrali jsme tři nejlepší práce žáků naší školy. 

1. místo – Natalie Mihalová IX. A třída

Šťastný je člověk, kterého varuje cizí chyba.“

Tento citát mi připomíná jeden podobný citát „Chybami se člověk učí.“ jenom v trochu jiném smyslu. Když mluvíme o druhém citátu, myslíme tím, že čím více chyb člověk udělá, tím více se z nich poučí a pokusí se je znovu neopakovat. U prvního citátu je ale jeden rozdíl, nemluvíme totiž o našich vlastních chybách, ale o chybách někoho jiného. Poučíme se z chyb, které udělal někdo jiný. Takže bychom měli být rádi, že jsme zrovna my tuto chybu neudělali. Například když se můj kamarád někde ztratí, a potom mi o tom poví, tak budu vědět, že nemám chodit tou stejnou cestou, kterou šel on. U tohoto citátu můžeme mluvit například o našem kamarádovi, rodině nebo o úplně neznámém člověku. 

“svoboda není samozřejmost”

Svoboda je jedna z nejdůležitějších potřeb člověka. Není to ale věc, kterou máme jistou, někdy je třeba si ji vybojovat. Svoboda je možnost se rozhodovat podle své vlastní vůle, ale můžeme se rozhodnout o čemkoliv bez jakýchkoliv konsekvencí? Samozřejmě že ne. Je pravda, že se můžeme jednoho dne rozhodnout, že zavraždíme člověka, ale za tento čin můžeme dostat.

Aktuální celosvětová událost v podobě pandemie koronaviru a nemoci Covid-19 je příkladem (i když ne historickým), jak je moderní společnost ovlivněna touto nemocí právě v podobě omezení svobody. Mě osobně se nejvíce dotýká nemožnost cestovat, protože to přímo ovlivnilo mé letní prázdniny, kdy jsme měli koupenou dovolenou v New Yorku. Měli jsme velké plány a vše se muselo zrušit a vypadá to, že jen tak brzy se nikam nepodíváme. Cestování a poznávání jiných kultur, památek a životního stylu považuji v dnešní společnosti za jednu z hlavních důkazů svobody. S cestováním je totiž spojena i volba trávení volného času, sebevzdělávání se, záliba a relaxace. 

2. místo – Markéta Pudichová IX. A třída

Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.

Asi je skoro jasné, že když chci o něco požádat nějakého cizího člověka, vyberu si toho, který vypadá více sympatický. Měli bychom se naučit pomáhat navzájem a být k ostatním více laskaví. Zároveň ale říkat pravdu, i když někdy může bolet. Je lepší říkat nějakým citlivým způsobem pravdu, než někomu lhát, což může většinou zranit více, než ta pravda. Také bychom měli vyjadřovat lidem lásku a dávat jim najevo, že je máme rádi. Miluj a milován budeš? Myslím, že tady je celkem jisté, co tím chtěl Komenský vyjádřit. Podle mě, bychom se měli chovat k ostatním tak, jak bychom mi sami chtěli, aby se někdo choval k nám. A hlavně se chovat k lidem s laskavostí! Všechno se nám jednou vrátí. Takhle tomu rozumím já.

“svoboda není samozřejmost”

Ne vše, co máme teď, je samozřejmost, i když to tak prakticky hodně lidí bere. Může být lépe, ale vždy může být i hůř. A podle mě si tohle budou ostatní říkat i za několik let. Něco jako „Panebože, jak mohli v téhle době žít, vždyť nemohli skoro nic” něco, jako si my teď říkáme o době, ve které žili naši prarodiče. Všechno se to ale s dobou zlepšuje, protože když si uvědomíme, že si lidé v minulosti nemohli třeba vybrat náboženství, nemohli si zvolit svého vládce, ženy v královských rodinách měly vybraného muže, kterého si vezmou, na základě rodu, V době komunismu nebyla svoboda tisku, nemohlo se vycestovat, všechno bylo hlídané. Myslím si, že bychom měli být rádi za to, co teď máme.

3. místo – Zdeněk Vejmola – IX. A třída

Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stát se hlupákem.

Rozumím mu tak, že v kniha je zdroj vědění, a je celkem jedno, jestli čtete naučnou, nebo fantasy literaturu, protože se dá v každém textu najít ponaučení, postřehy v oblasti chování lidí a není to vše co se dá z textu vzít. Asi největším problémem je v dnešní době, že mladí nečtou, a když jo, tak většinou z donucení, a když čtou sami od sebe jako já, jsou dnes považováni za divné. Komenský v citátu říká, že zamítat knihu, je jako zamítat moudrost. Moudrost však lidstvo potřebuje. Proč lidstvo neustále přehlíží odkazy našich předků, proč když nám po nich zbyly knihy, ve kterých jsou zaznamenány jejich zkušenosti, poznatky, moudra, a ponaučení, kterým se vyhýbáme. Věřím, že stále pro knihy existuje naděje, a že ještě budeme rádi za staré dobré knihy.

“svoboda není samozřejmost”

Já jsem naštěstí nezažil nesvobodnou zemi, za což děkuji, ale vím, ve světě stále jsou lidé, kteří musí bojovat, aby byli svobodní. Svoboda není samozřejmost je logické a bohužel ustálené spojení, které nás lidstvo bude provázet až do konce, protože se vždy najde někdo, kdo má touhu omezovat lidi na svobodě. Však svoboda nemusí být jenom v rámci státu, ale může se vztahovat na užší okruh, jako např. vězeň. Vězeň je omezen na svobodě, ale zásluhou. Aby měl svobodu, která není pro něj momentálně samozřejmá musí si jak my říkáme “odsedět” svůj tret, aby mohl být zase svobodný. Chtěl jsem tím říct, že svobodu si musíme vždy nějak zasloužit a ne vždy je to lehké. Vybral jsem si jako událost Sametová revoluce, protože díky ní teď tu svobodu mám. Vy určitě víte, o co se jednalo, proto vyzdvihnu jenom odvážnost studentů bojovat za svobodu jejich domova. Sám nevím, jestli bych měl tolik odvahy jako oni.

Mgr. Martin Němec